06 / práce

english

Vrah bez příčiny

Je jedenáct ráno. Byt má jednu místnost spojenou s kuchyní. Prostoru dominuje velké okno po levé straně od vstupních dveří. Výhledu z okna zčásti překážejí větve stromu. V… sedí u stolu a pozoruje něco na podlaze. Kdyby někdo seděl u stolu na židli proti němu a díval se jeho směrem, tělo V… by vytvářelo siluetu proti oknu. Neviděl by ale, co V… pozoruje na podlaze. Nikdo jiný navíc u stolu nesedí. Při pohledu mírně z výšky je vidět, jakým směrem se V… dívá a také prostor před ním. Světlo, dopadající na podlahu a části nábytku vytváří obrazec ve tvaru okna. Tento tvar putující prostorem určuje čas a tempo dění v bytě. Stačí se podívat, které místo na podlaze pokrývá a je jasné kolik je hodin. Tedy alespoň V…, který tráví pohledem na tři pomale se pohybující obdélníky většinu dne.
V deset ráno, pokud už je V… vzhůru má obraz okna prostorový tvar. Po levé straně z pohledu V… tvar osvětluje okraj sedačky překryté dekou. Pokračuje směrem ke středu okna, pak sklouzává kolmo dolů po straně, láme se a pokračuje chvíli po parketách na podlaze. Končí na čtvrté parketě napravo od sedačky. V jedenáct dopadá téměř celý tvar okna na podlahu, jen levý okraj je jakoby zahnutý a stále osvětluje okraj sedačky.
V noci čas neplyne. Je noc a pak je zase den. Pouliční lampa vykresluje nehybně okno. Ráno je zas možné určovat hodiny.
Nebo spíš každodenní činnost, která přísluší té které poloze. Pátá parketa, je načase si vyčistit zuby. Pravá noha od židle, oběd. Nebo jít nakoupit, když není co jíst. Pak je oběd na dvacáté páté parketě od sedačky, šesté od skříně naproti. Nutnost určení přesného času by odkazovalo k dění mimo byt, ale téměř nic co V… dělá, nemá nutný vztah k tomu co je venku.
Nikdo už V… dlouho nenavštívil. A jemu se zase nechce za nikým jít. Kromě pár slov při nákupu toho moc za den nenamluví. Je další ráno. V… počítá parkety, jestli si má jít vyčistit zuby. Počítá nahlas…asi nahlas. Není nikdo, kdo by to mohl potvrdit. Kdysi touhle dobou chodil dolů na chodbu vybrat schránku. Zuby si pak čistil o dvě parkety dál. Pak se začal bát setkání s listonoškou a od té doby chodí ven radši později.
V… si čistí zuby. Na něco si vzpomene a hlasitě se zasměje. Každá část bytu je spojená s nějakou příhodou z doby, kdy tam chodili lidi.
Za chvíli je zase v pokoji. Přes okno proniká sluneční světlo. V místnosti je dusno. Když byla matka ještě živá, chodila V… pravidelně kontrolovat. Každou návštěvu začala tím, že otevřela okno. Otevřené okno V… nesnáší.
Další náplní dne je pro V… skládání různých tvarů z léků na stole. Za několik let se mu jich nastřádalo spousta. Liší se tvarem, barvou, nemocí, kterou by měli léčit, chutí, chemickým složením, tvarem krabičky, tvarem lahvičky a délkou doby, která uplynula od data, do kdy se měli spotřebovat. Všechny tyto podskupiny hrají roli v tom, jak je V… rozmísťuje po stole. Zpočátku vycházel ze zjevnějších, estetických vlastností. První byly barvy, pak tvar. Pak začali hrát roli složitější znaky, chemické složení, aplikace, země původu léku atd. Když vyčerpal většinu kombinací, začal zohledňovat kompozici léků na stole. Na stole vůči místnosti a tak dál. Pak už hrálo roli i rozmístění parket.
Je pozdě odpoledne a V… masturbuje. Na stole jsou rozložené léky v úhlu 45 stupňů ke sklonu parket. Blíže k V… začíná vzorec léků od těch s nejdéle prošlou záruční lhůtou k těm ještě neprošlým směrem ke dveřím. Z leva doprava k oknu jsou léky seřazené podle pořadí modrá – fialová – červená – oranžová – žlutá – bílá. Na úhlopříčku jsou rozmístěné od hořkých ke sladkým. Pilulky vytvářejí na stole obdélníkový tvar rovnoběžný s hranami stolu.
Za 30 minut V… vybírá z obdélníků léky skupiny anti-alergik. Teď se tvar z pilulek podobá spíše rastru. Chvíli se pohrává s léky v dlani. Převažuje fialová barva. Začne jednu pilulku za druhou polykat. Když má dlaň prázdnou, pořádně se napije a sáhne po lécích na levé straně od okna, tedy po modrých.

Je další den. Okolo stolu, na kterém leží muž, v poloze jakoby usnul stojí asi pět lidí. Starší žena, matka ležícího muže stojí u okna a dívá se ven. Nohy jí osvětlují tři obdélníky světla. Začínají levou stranou z pohledu směrem k oknu na dvacáté třetí parketě. Mladší muž si bere ze sedačky svetr se slovy, že si jej tam včera zapomněl. Další muž stojí blíže u stolu. „Já to nechápu, byli jsme spolu téměř každý den. Nikdy se o ničem nezmínil.“