Občanská činohra
Pro účast v této hře je nutné připustit jednoduchou, ale zásadní změnu vnímání sebe sama, jako součást okolí. Tj. připustit si, že od chvíle, kdy jste se rozhodli pro účast v této hře, jste herec/herečka, a jakákoliv aktivita, kterou vykonáváte je součástí a náplní této hry. A je to tak i v případě, kdy se vaše jednání vlastně nijak neliší od běžného chování. Samotný fakt, že jste se rozhodli zúčastnit se této hry dělá z toho, jak konáte, inscenaci. Tento fakt je možná zřejmější ve chvíli, kdy se z jakýchkoliv důvodů ocitnete předmětem pozornosti okolí. Ale je tomu tak i v případě, kdy jste sám/a. Dokladem toho je, poté co jste si přečetli tento text, pohled do zrcadla.
Objednávání si jídla
Přesto jsme si dovolili vám nabídnout jednoduchý návod či scénář, jakým způsobem by se vaše role v Občanské činohře mohla vyvíjet. Aby mohl podobný scénář vzniknou, bylo nutné analyzovat každodenní situace. Ty se většinou zakládají na zažitých stereotypech kontaktu mezi lidmi a proto lze pomocí několika variant předem odhadnout, na jakých základech se bude komunikace odehrávat. V tomto případě jde o běžnou situaci objednávání si jídla. Náš návod se v zásadě skládá z podmiňovacích vět, vytvořených z předpokládaného průběhu takové situace a popisu nabídnutých reakcí, které by mohli z vaší strany provázet rozhovor s osobou, která vás bude obsluhovat, popřípadě dalšími zúčastněnými.
Pravidla:
Na začátku je dobré si stanovit určitá pravidla hry. Spolu s rozhodnutím, zúčastnit se této hry se vyvazujete z veškerých pravidel, které platí v běžném životě. A to včetně vašeho, jména, pohlaví, pohlaví vašeho protějšku a také všech ostatních lidí ve vašem okolí, profese, zálib, rodinných vazem, sexuální orientace, krevní skupiny, národnosti, občanství, vyznání, barvy vlasů a očí, chronických chorob, faktu zda umíte plavat, momentální nálady, vašim ekonomickým poměrům, nálady vašeho psa, politické situace ve světě, počtu cizích jazyků, které ovládáte a množství pravopisných chyb, které jste udělali ve vašem poslední dopise atd.
Pravidlo 1)
na začátku rozhovoru se rozhodnete, jakým rodem budete svůj protějšek oslovovat. Rod se nemusí shodovat s jeho/jejím skutečným pohlavím. Pokud se rozhodnete jej či ji oslovovat oběma rody, lze to:
a) současně podle formule řekl/řekla, odnesl/odnesla sklenici atd.
b) střídavě. V tomto případě je nutné, aby ani jeden rod v rozhovoru nepřevažoval.
Pravidlo 2)
Pojmenování společníka:
Můžete si vybrat jméno jak pro sebe, tak pro své okolí. Jakékoliv jméno. Jsou opět dva způsoby, jak je možné sebe a své okolí pojmenovávat. Buď dáte sobě a okolí jména, která budete užívat i při dalších příležitostech, nebo při každém kontaktu s okolím pojmenujete svůj protějšek či společníka znovu a znovu jiným jménem.
Scénář:
Kontakt č.0:
Vstup do restaurace:
a) Pokud číšník, číšnice pozdraví, můžete pozdrav opětovat. Pozdrav by měl být následovaný gestem, které si myslíte, že je pro vás v takové chvíli charakteristické. Pokynutí hlavy, mávnutí rukou. V některých případech stačí, aby se tak stalo s pouhou pozorností upřenou na provedení gesta. Při první účasti v Občanské činohře ale doporučujeme lehké zvýraznění gesta, tak aby vám vaše role byla zřejmější.
b) Pokud vás obsluhující nepozdraví, můžete nahradit reakci obsluhujícího vlastní otázkou, např: „Máte otevřeno?“ Zde je možné pokračovat o krok dále a rozdělit následující krok opět na dvě možnosti.
1) pokud nyní obsluhující pozdraví, je možné pokračovat podle pokynů z předchozí možnosti a).
2) pokud obsluhující stále neodzdraví lze konstatovat, že v běžném životě je lepší ihned restauraci opustit. Stejně je tomu tak i v této hře a vaší roli. Pro případ, že by jste se rozhodli zůstat, přesný návod není. Můžete se zeptat opět „Máte otevřeno?“, nebo naopak „Už jste zavřeli?“ a doprovodit otázku opět adekvátním gestem, tentokrát však výraznějším. To se může opakovat déle. Někdy tak dlouho, dokud vás obsluha nevyhodí z restaurace.
c) Nestane ani jedno a bude zavřeno. V tomto případě můžete zvolit jedno ze dvou předešlých řešení. Nebude vám to však nic platné.. Nikdo vás neuvidí. Přesto jste stále součástí hry. Pro uskutečnění dalších bodů doporučujeme přesunout se do další restaurace a začít opět od Kontaktu č. 0.
Kontakt č. 1:
a) Pokud se vás číšník / číšnice zeptá „Co si dáte k pití?“, odpovězte podle vlastního přání, mluvte však již z pozice rodu/pohlaví, které jste si předem zvolili.
b) Pokud budete osloveni otázkou „Budete jíst?“, použijte pro odpověď popis situace, ve které se nacházíte, tj. např. „Zeptal se číšník. „Ano,“ odpověděl jsem a posunul se blíže ke stolu“. Popis by při prvním kontaktu měl být spíše krátký, jen lehce se vymykající stereotypu běžné situace.
c) Na otázku „Pivo?“ odpovězte podle vlastního uvážení, klidně i bez pomyšlení na sociální dopady alkoholismu. Odpověď by měla být doprovázená gestem, které je na hranici prozrazení, že jde o inscenovanou reakci.
d) Pokud se vás obsluha zeptá „Máte objednáno?“, pokuste se odpovědět na otázku, bez toho, aby jste cokoliv řekli. Používejte gest, která jsou natolik výmluvná, aby vám bylo rozuměno i bez řeči.
Kontakt č. 2:
a) Pokud padne otázka „Minerálka?“ (nebo jiný typ nápoje, otázka směřuje, kdo si co objednal), ukažte na společníka, či další osoby, sedící u stolu, bez ohledu na to, zda se jedná o nápoj, který jste si sám vybral, nebo ne. Tak by mělo stát i u všech ostatních nápojů.
b) Pokud nepadne žádná otázka a číšník / číšnice ostaví všechny nápoje na stůl bez toho aby obsloužil konkrétní lidi, otočte se ke svému společníkovi a poproste ho potichu, aby za vás nahlas poděkoval.
Kontakt č. 3:
a) po otázce „Máte vybráno?“ můžete bez ohledu na to, zda jste tak už udělal užít popisu situace, ve které se nacházíte podle vzoru „Řekl / řekla, když se opět objevil/a u stolu…“, teď již můžete užít delšího popisu.
b) pokud se vás obsluha zeptá „Co si dáte?“, použijete pro popsání jídla nějaký novotvar, nové slovo, které vyšlo z původního názvu.
c) pokud se vás obsluhující zeptá „Tak co budete jíst?“, pokusíte se opsat vámi vybrané jídlo bez toho, aby jste použili jeho vžitý název, např.: kostky tmavého masa v krémově hnědé omáčce, která pokud talíř nese obsluha trochu na šikmo, vykreslí na jeho okraji tvar kopírující její původní hladinu, posunutý směrem, kam se talíř nakláněl, občas ozdobené a dochucené šlehačkou, v nejlepších případech i s marmeládou z lesních plodů s bílými knedlíky, těmi měkčími a většími, s kusy housky uvnitř.
d) pokud budete vyzváni k výběru jídla větou „Tak povídejte“, měli by jste začít s vyprávěním věci, která vás v tom momentě napadne. Kategorie takového vyprávění není předem určena. Pro srozumitelnost vašeho vystoupení je však nejednodušší vyjít z dané situace, jako například: „Víte, nemám velký hlad, tedy rozhodně nejsem hladovějící, jsem ale hladový. Hlad je pocit, který většinou člověk nepociťuje sám, ale
a) s těmi, se kterými sdílíme stejný rytmus stravování, případě stejné jídlo ve stejný čas. Například, milenec / milenka, rodina, spoluvězni, člověk, kterého sledujeme v noci dalekohledem v okně protější budovy, ps: pokud ho přistihneme při jídle (mezi svlékáním) ps2: častěji žena.
b) se všemi, kteří sdílejí stejné časové pásmo a podobnou kulturu stravování.
c) s těmi, kterými sdílíme kručení v břiše
d) s těmi, se kterými nesdílíme vůbec nic, tj. s miliony hladovějících.
Doplňující otázka v Kontaktu č. 3
Pokud potom následuje doplňující otázka „Je to vše?“ nebo další možný typ otázky týkající se volby jídla, objednejte si co chcete. Pouze pokud jste před tím odpovídal na otázku 3a), pokračujte v popisu situace, ve které se nacházíte, avšak teď svůj popis zaměřte na to, v čem se situace proměnila v průběhu doby, která uplynula od předchozího popisu. Např.: „Zeptal/a se nakonec. Já jsem se však mezi tím pohnul/a a nyní se nacházel/a v trochu jiné pozici, s loktem opřeným o desku stolu. Žena, sedící vedle mne naopak svoji pozici nijak výrazně nezměnila. Venku vysvitlo slunce.“
Kontakt č. 4:
a) Při otázce „Ještě jedno pivo?“ ještě stále nemusíte myslet na alkoholismus. Gesto, které bude součástí odpovědi již však může být jakékoliv. Míra exprese by už neměla být součástí přípravy na jeho provedení.
b) otázku „Ještě něco k pití?“ zodpovězte intuitivně, např. poušť Gobi.
c) na otázku „Máte všechno?“ nelze, než doporučit odpověď „ne“, hra musí být alespoň trochu přesvědčivá. Pokud bude však obsluha neoblomná, a doplní otázku dalšími, objednejte si, na co máte chuť. Pokuste se ale co nejvíce změnit tón hlasu, aby vás u odpovědi na tak diskreditující otázku nikdo nepoznal.
d) Po otázce „Nechybí vám nic?“ pouze pokrčte rameny, asi tak, jak by jste to udělali v běžném životě. Nakonec, co na takovou otázku odpovědět?
e) Na otázku „Kávu?“ můžete odpovědět podle vzoru „Dal bych si malé piccolo, hlavně aby to piccolo nebylo moc velké, v pizzerii Grossetto totiž dělají spíš velké, já mám rád teda dost malé piccolo, tak jak ho dělají na rohu Italské, jinak ale k snídani piji čaj, třeba k anglické snídani, jak ji dělají v hotelu v Londýnské ulici.“
Kontakt č. 5:
a) po otázce „Platit?“ se tvařte, jako by jste tam nebyl, popřípadě otázku neslyšel. Pokud bude obsluha opět neoblomná, asi budete muset zaplatit. Pokud nechcete riskovat konflikt a následnou persekuci.
b) na otázku „Dáte si ještě něco?“ vstaňte, nadechněte se, jako by jste chtěl/a něco říct a pak si zase sedněte. Potom s předstíranými výčitkami ve tváři, řekněte podle pravdy, zda si chcete něco objednat. Aby jste morální apel pravdivé výpovědi něčím vyvážili, vystupujte v řeči pod jiným pohlavím podle vzoru – muž: dala bych si, žena: dal bych si…
Mezera:
V případě, že jste si objednal/a ještě něco, vraťte se ve scénáři k příslušnému místu, odkud se bude hra dál odehrávat. Pokud jste si již neobjednal, přejděte rovnou ke Kontaktu č. 6
Kontakt č. 6 /placení/
a) pokud se vás obsluha zeptá „Tak co to bylo?“, popište celý průběh vašeho pobytu v restauraci.
b) na výzvu „Tak povídejte…“, můžete zareagovat dvěma způsoby:
1) pokud jste již na stejnou výzvu reagoval (viz. Kontakt 3d)) pokračujte v rozvíjení započatého tématu.
2) pokud jste se v průběhu vaší návštěvy této restaurace s podobnou výzvou ještě nesetkal, začněte vyprávět příběh, který je hodně osobní. Tentokrát se není třeba držet tématu vycházejícího ze situace, ve které se nacházíte.
Na doplňující otázku „Kolik bylo pečiva?“ odpovězte jednoduchou početní úlohou.
Pokud výsledná cena byla výrazně vyšší, než jste čekali, můžete ukončit svoje účinkování v občanské činohře, tedy vrátit se do obyčejného života a být teatrální, až hysterický/á (máte na to právo).